Ceuta

Ceuta, arabsky Sebta

Proč jsme zařadili kus Španělska do marocké exotiky?

Do Ceuty jsme se těšili z několika důvodů. Pro mě představuje ostrůvek, vlastně poloostrůvek, Španělska na severním pobřeží Afriky, pro Pavlíka možnost posedět u pivka a doplnit zásoby ohnivé vody a pro oba kontrast dvou odlišných světů. Ten začal hned na hranicích. Španělsko se snaží zabránit nelegálnímu přistěhovalectví zuby nehty, takže procedury na hranicích byly víc než zajímavé.

Prvním krokem bylo vymanit se marockým otrapům, kteží žádali dirham, nabízeli formuláře, nabízeli pomoc při vyplňování, snažili se něco ukrást či jinak otravovali. Na samotné hranici jsme museli vyplnit marocké formuláře, odpovědět na spoustu otázek, pořád někomu ukazovat pas, až jsme se konečně dostali do opevněných a oplocených koridorů, které nás zavedly na španělskou stranu. Tam stačilo říct "hola", ukázat pas a bylo. A bylo o hodinu víc.

Ještě kus cesty zbýval do centra. Tam jsme byli odměněni atmosférou náměstí Plaza de Afrika, ozvláštněného tropickými rostlinami a krásnou architekturou. Byli jsme u Středozemního moře, tentokrát z jiné strany, než jsme zvyklí. Koukali jsme na Džabal al-Tárik, tedy Tárikovou skálu, pro Evropany prostě Gibraltar na druhé straně průlivu. Dali jsme si pivko, koupili whističku na cestu a jeli zpátky do Maroka.